Hrachová kaše? Rozhodně!
Ovšem záleží na tom, kde. Pivovar Rýžovna bude dobrou volbou…
Zážitek z doby nedávné a rádi se k němu v hovorech a myšlenkách vracíme. Snad i proto, že se váže k předvánočnímu času, k atmosféře zasněžených hor a zavátých cest a k tomu nenapodobitelnému pocitu, když při vstupu do vyhřáté místnosti vám za zády zabouchne dveře silný poryv větru a vy ucítíte ve vzduchu vůni hořícího dřeva v krbu a svařené víno. Krásná představa, že? A báječná hrachová kaše je součástí této vzpomínky.
My jsme si za skutečně zimních povětrnostních podmínek vyrazili do pivovaru Rýžovna v Horách Krušných a bylo nám všelijak, jenom ne krušně. Těšili jsme se na vyhlášený hovězí tataráček na topinkách usmažených přesně tak akorát, aby byly lehounce křupavé a voňavé. Mňam! A samozřejmě pivečko. Pro běžkaře na osvěžení bez únavy Školák osmička, k jídlu běžně dvanáctka, jak jinak pojmenovaná, než Boží Dar a pro ty, kteří nemusí pěšky, Rapl třináctka.
S pivy to šlo podle plánu. Pěšky, bez lyží, volba jasná. Ale ouha. Tatarská pochoutka vyprodána, no divu mnoho být nemohlo, ale smutných pohledů ano. Tedy, vynechám předkrmy v podobě skvěle utopeného buřtu a hermelínu naloženého v dobré náladě a půjdu k věci. Tedy ke zlaté věci. Ke zlatému hřebu večera.
A co ta kaše?
Myslím, že málo z vás nyní udělalo uznalé hmmm. Spíše si myslím, že jste lehce pozdvihli obočí a možná se trochu ušklíbli. Tedy pokud si pamatujete tento pokrm ze školních či táborových obědů. Hutný tmel, omastek, párek. Či vejce. Pokud jste to riskli, museli jste hodně zapíjet. Ano, rovněž si vzpomínám.
A přesně takové byly moje myšlenky a částečně naše reakce, když pan vrchní povídá: „Jednoznačně si dejte hrachovku. S uzeným nebo s vařenou kořenovou zeleninou. Tu s tou zeleninou vám doporučuji. Vaříme ji (zeleninu) v silném hovězím vývaru, pěkně pomaličku, aby natáhla chutě. A natahuje jedna radost. Garantuji vám, že si pochutnáte, až vám spadne brada.“ Spadla… K tomu popisu je potřeba doplnit perfektně, pomalu osmaženou bílou cibulku do voňavého křupava a křupavého voňava. Dlouho jsem nejedl něco tak jemného delikátní chuti, jako tuto kaši. Po očku jsme se sledovali, zda druhému třeba trocha nezbyde. Nezbyla. Kombinace neskutečně jemné kaše, voňavé cibulky a prakticky nepopsatelné chuti kořenové zeleniny (tedy plus malé kapustičky). Jsem „masojed“, ale steak na jedné straně a tato dobrota na druhé by nebyla těžká volba.
Dříve jsem jezdil do „Krušek“ podle předpovědi počasí. Dnes podle jídelního lístku pivovaru Rýžovna 🙂
